Rozdíl mezi americkým a eurovým dvouletým výnosem vzrostl za poslední tři měsíce o více než jeden procentní bod a je poblíž historických maxim (přes 2,5 procentního bodu). Podle učebnicových teorií nekryté úrokové parity by takový vývoj měl být pro dolar pravým požehnáním. To zatím rozhodně není. Dolar na frontě s eurem ztratil za poslední tři měsíce více než 8 % a jako by mu nebylo pomoci…
Prvním vysvětlením může být přílišná orientace forexových obchodníků na eurozónu. Dobrá čísla chodí z celého světa a největší pozitivní překvapení svým způsobem stále přicházejí z eurozóny, kde stále ECB pumpuje do trhů likviditu a drží sazby v záporu. Až otočí kormidlem, může být prostor pro pohyb sazeb a výnosů daleko vyšší než v USA.
Někteří investoři se toho mohou s předstihem bát a jdou z dolarů do eur s předstihem, ještě ve chvíli kdy eurové sazby zůstávají „pod bodem mrazu“.
Druhé vysvětlení souvisí s americkou ekonomikou a strachem investorů z narůstajícího deficitu veřejných financí. Daňové reformy a investiční plány Donalda Trumpa se trefují do vrcholu amerického hospodářského cyklu. Americký deficit v dalších dvou letech pravděpodobně dosáhne 6 % HDP – nejhorší čísla v poválečné historii, když si odmyslíme epizodu velké ekonomické krize. To není moc povzbudivé, protože na vrcholu hospodářského cyklu už nemusí být tak jednoduché pro řadu firem sehnat financování a federální vláda masivním prodejem nových dluhopisů může jednoduše vytlačovat soukromé hráče z trhu… Zvlášť když se začíná dluhopisů zbavovat čím dál rychleji i americký Fed.
Obavy z dolaru se tak z řady směrů dají pochopit. Jen je třeba mít na paměti, že svá slabá místa má samozřejmě i euro a na ty jako by se minimálně v posledních týdnech trochu zapomnělo. Připomenout je ovšem velice brzy mohou již italské volby, které jsou naplánovány na začátek března.
Jan Bureš
Autor je hlavní ekonom Patria Finance
(Redakčně upraveno)
