„Průměrná cena elektřiny na velkoobchodním trhu pro dodávku na rok 2023 činí okolo 250 eur (v přepočtu 6100 korun) za megawatthodinu (MWh). Ale ceny pro koncové odběratele byly stropovány, jako by cena byla přibližně 175 eur (4270 korun) za MWh. Elektřina na rok 2024 bude pravděpodobně zobchodována už jen za 150 eur (3660 korun) za MWh a na rok 2025 to bude za cenu okolo 130 eur (3170 korun) za MWh. Pro maloodběratele tedy můžeme v následujících dvou letech čekat meziroční poklesy ceny silové elektřiny o přibližně 15 procent,“ uvedl Macenauer. Zdůraznil, že cena silové elektřiny tvoří asi 60 procent celkové ceny pro maloodběratele.
Cena elektřiny úzce souvisí s vývojem ceny zemního plynu. Díky tomu, že v dohledné době nehrozí potíže s dodávkami plynu do EU, cena plynu postupně klesá. Macenauer upozornil, že její další vývoj bude záviset na postupu politické reprezentace EU. „Když se bude soustředit na dlouhodobé kontrakty, může ceny stlačit na hodnotu, která bude jen o něco vyšší než průměr z let 2010 až 2021,“ dodal.
Do ceny elektřiny pro domácnosti se ale postupně budou promítat dva faktory. V roce 2024 stát pravděpodobně přestane za odběratele platit náklady na podporované zdroje elektřiny. Postupně se také budou navyšovat náklady na distribuci a přenos silové elektřiny. „Návrat plateb na podporu obnovitelných a dalších zdrojů bude pro maloodběratele znamenat výdaj asi 500 korun za MWh. Rostoucí náklady na distribuci a přenos silové energie pak souvisí s modernizací a dekarbonizací energetiky. A bude záležet na její rychlosti. Tedy zda bude politická reprezentace EU postupovat ukvapeně s vyššími náklady, nebo efektivně, ale pomaleji,“ uvedl Michal Macenauer.
Právě rychlost dekarbonizace energetiky je hlavním tématem konference, která je největší svého druhu v Česku. Cíle stanovené Evropskou unií jsou podle odborníků příliš vysoké a ve skutečnosti začínají narážet na fyzikální a ekonomické limity. „O tom, že je dekarbonizace třeba, nejsou pochybnosti. Problém ale je v příliš velkém tlaku na rychlost, který snižuje důvěru v to, že lze stanovených cílů dosáhnout. Malé projekty, které stát podporuje, příliš velký rozdíl neudělají, a ty velké projekty, jako je jádro nebo paroplyn, jsou velmi nákladné a obtížně financovatelné za situace, kdy lze jen špatně předvídat jejich návratnost,“ upozornil ředitel strategie EGÚ.
Podotkl, že stejného výsledku, jakým je stoprocentní dekarbonizace států EU, lze dosáhnout snížením emisí CO2 ve zbytku světa o pouhých osm procent. Dekarbonizaci je tak podle něj třeba koordinovat více globálně s důrazem na postup Číny a Indie a rozvíjejících se ekonomik v Asii a Africe.
(ČTK)
