Zlato (oz) / USD
1 930,64
0,48 %
Jistota ve vlastních rukou
0

EK navrhuje zmrazit finance občanů v selhávajících bankách

Málokdo se pozastavil nad informací, že Evropská komise navrhuje zmrazovat klientské účty u selhávajících evropských bank. Má se to týkat i finančních prostředků krytých oficiálním systémem pojištění vkladů.

Evropská komise navrhuje zmrazovat klientské účty u selhávajících evropských bank. Foto: iStock

Otázkou ale zůstává, jak to může být užitečné při řešení problémového bankovního sektoru v Evropě. Podle reakce investorů a sociálních sítí se zdá, že EU se v oblasti bankovnictví vůbec nezabývá tím, jak si udržet důvěru veřejnosti. Konkrétně myšlenka, že by se střadatelé až dvacet dní neměli dostat ani k zajištěným úsporám (do 2,6 mil. Kč), může paradoxně bankovní kolapsy urychlit.

„Někteří analytici z Wall Street sice povzbuzují investory k nákupu bankovních akcií EU, faktem ale zůstává, že v evropském bankovním systému zůstávají špatné úvěry ve výši téměř bilionu eur. To představuje 6,7 % ekonomiky EU. V USA je to 1,7 %, v Japonsku 1,6 % hrubého domácího produktu,“ poznamenává server The Institutional Risk Analyst.

„Nejdůležitějším poznámkou, kterou je třeba učinit ohledně návrhu dočasného pozastavení přístupu k hotovosti je, že takové kroky nikdy nefungují. Moratoria jsou součástí bankovních zákonů v Německu a mnoha dalších evropských zemích, ale nikdy se nepoužívají, protože jakmile je instituce uzavřena, je mrtvá pro všechny praktické účely. Například ve Španělsku měla vláda pravomoc dočasně pozastavit přístup ke vkladům v případě selhání Banco Popular, ale neučinila tak protože by banku popravila,“ dodává server.

Pokušení vyjadřovat se k bankám

Jochen Sanio, bývalý předseda německého Spolkového úřadu pro finanční dohled, kdysi prohlásil, že banky podléhající „dočasnému“ moratoriu vkladů, se už nikdy na trh nevrátí. Sanio, který po roce 2008 prováděl Německo finanční krizí, během níž přinutil vyčistit i insolventní banky vlastněné státem, byl za zpochybnění tajných vládních záchranných opatření vyhozen. Podle něj by se politici neměli plést do bankovních institucí, pokud je naděje pokračovat v podnikání.

„Politici by neměli nikdy mluvit o bankách. Jedná se o základní uznávané pravidlo, na jehož dodržování po mnoho let bdí regulátoři obezřetného podnikání po celém světě. Přesto kvůli politickým tlakům mívají volení úředníci jako je Merkelová obrovské pokušení vyjadřovat se na adresu velkých bank. Jako například na podzim, když německá kancléřka prohlásila, že vláda nebude podporovat Deutsche Bank v případě, že by se dostala do potíží, čímž snížila hodnotu jejich akcií. Později si Merkelová v obavách z politické sebevraždy musela odpustit i pozitivní připomínky k Deutsche Bank,“ připomíná The Institutional Risk Analyst.

Merkelová lhala, plán B neexistoval

Německý tisk například neodpustil Angele Merkelové, když při bankovní krizi občanům lhala, že je vše v naprostém pořádku a vláda je připravena všechny jejich úspory vyplatit, ačkoli nic z toho nebyla pravda. Žádný plán B neexistoval.

Nedávné sanace finančních ústavů v Itálii byly provedeny tak, aby vypadaly jako opatření ve veřejném zájmu, když římská vláda zadotovala hlavní věřitele tří padlých bank v rozporu s pravidly EU. A Evropská komise jim to ještě schválila! Evropané tak hrají velmi nebezpečnou hru. Na jedné straně představitelé EU mluví o tom, že vyčistí bankovní trh i za cenu toho, že pozastaví přístup k penězům pro drobné střadatele, na druhé straně vlády zemí EU pokračují v bratříčkování s bankami a velkými věřiteli.

Varování před krizí

„Podle plánu, který projednaly státy EU, by platba mohla být pozastavena na pět pracovních dnů a blokace by mohla být za výjimečných okolností prodloužena na maximálně 20 dní,“ uvedla agentura Reuters. „Současné právní předpisy EU umožňují dvoudenní pozastavení některých výplat bankami, ale moratorium nezahrnuje vklady,“ doplnila agentura.

Zdá se, že v Evropě je značný počet úředníků, kteří se vážně domnívají, že uzavření přepážek retailových bank nebude mít za následek finanční nákazu. „Představte si, že v příštím roce dojde v Itálii k selhání velké banky a italští představitelé řeknou spořitelům, že na několik týdnů nebudou mít přístup k žádným finančním prostředkům. Jak jsme viděli v roce 2012 ve Španělsku a na Kypru a v roce 2015 v Řecku, runy na banky, když strach převládne nad racionálním chováním, mají tendenci se přesouvat do jiných zemí a trhů. Pokud by se kapitálový útěk z periferních ekonomik rozrostl, mohl by spustit krizi celého bankovního systému,“ varuje server.

(rek)

Další z kategorie Světová ekonomika