Pokud by Volckerovo působení v čele Fedu nebylo tak úspěšné, Spojené státy by pravděpodobně vykazovaly v 80. letech výrazně horší ekonomickou výkonnost, což by zřejmě oddálilo rozpad SSSR i pád železné opony. V době finanční krize z doby před deseti lety se Volcker na výsluní finančnického světa navrátil, když se postavil do čela snahy tehdejší administrativy prezidenta Baracka Obamy omezit rizikové investování komerčních bank, které zásadně přispělo ke vzniku krize.
V letech 1975 až 1979 Volcker šéfoval vlivné newyorské pobočce americké centrální banky. Zasazoval se o zpřísnění její měnové politiky a zvýšení klíčových úrokových sazeb, protože měl za to, že se tak podaří zkrotit inflaci. Ta v 70. letech často nastávala ruku v ruce s ekonomickou stagnací, pročež se v daném období vžil název stagflace. Volcker je obecně vnímán jako nejzarytější bojovník s inflací, resp. stagflací. Zkrocením inflace a potlačením stagflace nakonec dosáhl značného úspěchu, věhlasu a těšil se z širokého respektu, jemuž se mu dostávalo ve finančnických i politických kruzích.
Když jej prezident Jimmy Carter jmenoval v roce 1979 do čela celého Fedu, činila inflace takřka dvanáct procent. V roce 1987, kdy se Volcker s úřadem loučil, byla inflace už jen třetinová. Přelom 70. a 80. let byl ovšem pro americkou ekonomiku poměrně krušný. Prošla si recesí, míra nezaměstnanosti citelně stoupla, takže prezident Carter zaplatil za Volckerovy razantní kroky krotící inflaci zvláště vysokou daň – nedočkal se znovuzvolení.
Cartera vystřídal Reagan, za jehož vlády se již dostavily příznivé účinky Volckerovy medicíny. Stabilní celosvětový růst 80. a 90. let má své kořeny právě v ní. Ekonomická stabilizace Západu 80. let a jeho další hospodářský vzestup ještě v téže dekádě umožnil stupňovat reformní, liberalizační opatření jak v USA, tak v Západní Evropě. Tato opatření svým důsledkem dala vyniknout rostoucí propastnosti v ekonomické výkonnosti Západu na jedné straně a zemí socialistického tábora na straně druhé. Sílící americká ekonomika také Reaganovi umožnila navyšovat výdaje na zbrojení, takže v konečném důsledku mohl „uzbrojit“ hospodářsky již trouchnivějící Sovětský svaz a jeho satelity.
Jakožto syn německých přistěhovalců měl Volcker vštěpenu silnou animozitu k inflaci a jejím sociálním dopadům. Postupně přejal také silnou animozitu k modernímu finančnictví, které nezřídka podroboval sžíravé kritice. Legendární je jeho výrok, že jedinou inovací, se kterou finančnictví v posledních desetiletích přišlo, je bankomat.
Volcker působil v americké administrativě, jakožto ekonomický poradce či v americké centrální bance za vlády celkem šesti prezidentů. Během Obamova úřadování se zasadil za to, aby komerční banky nemohly s penězi z vkladů svých klientů, běžných střadatelů, provádět spekulativní, rizikové investice na vlastní účet nebo investovat prostřednictvím hedgeových fondů. Tento takzvaný „Volckerův zákon“ se stal součástí rozsáhlého souboru pokrizových legislativních opatření zákonodárců Chrise Dodda a Barneyho Franka, která vstoupila v platnost v červenci 2010. Jednotlivé komerční banky působící v USA „Volckerův zákon“ soustavně kritizovaly, neboť prý až příliš svazoval jejich podnikání. Současný prezident Donald Trump se proto v roce 2017 rozhodl pro zmírnění jeho účinků.
Lukáš Kovanda
Autor je hlavní ekonom společnosti Czech Fund a spolupracovník redakce
(Redakčně upraveno)
