Friedrich August von Hayek pocházel ze vzdělané rodiny, jeho otec se věnoval medicíně a botanice, z matčiny strany byl příbuzný filozofa Ludwiga Wittgensteina. V roce 1917, kdy mu bylo 18 let, vstoupil do armády a působil jako letecký pozorovatel, vojenská služba ale byla v jeho životě jen krátkou epizodou. Po válce studoval na Vídeňské univerzitě politologii, právo, psychologii, filozofii i ekonomii. V roce 1921 získal doktorát práv a o dva roky později se stal i doktorem politických věd.
Už v mládí jej ovlivnilo dílo o generaci staršího Ludwiga von Misese, obhájce liberalismu a jedné z vůdčích postav rakouské ekonomické školy. Podobně jako on se von Hayek stal zaníceným obhájcem liberalismu a naopak kritikem státních zásahů do ekonomiky. Logicky byl velkým odpůrcem socialismu a centrálního plánování. Podle jeho teorie rozptýlené znalosti ekonomická znalost existuje jen v rozptýleném stavu a je tedy centrálním autoritám plánujícím hospodářství nesdělitelná.
Už během 20. let spolupracoval s anglosaskými ekonomy a po krátkém působení v čele Rakouského ústavu pro ekonomický výzkum přijal začátkem 30. let místo na prestižní britské Londýnské ekonomické školy (LSE). V roce 1938 po anšlusu Rakouska získal britské občanství. Koncem 40. let založil Montpelerinskou společnost, prestižní mezinárodní klub liberálních ekonomů, hájících podobně jako von Hayek principy soukromého vlastnictví a volného trhu (členem společnosti je dnes mimo jiné Václav Klaus).
V 50. letech působil von Hayek na Chicagské univerzitě, v té době vydal knihu Kontrarevoluce vědy, v níž shrnul články varující mimo jiné před snahou aplikovat metody přírodních věd ve vědách společenských. Do Evropy se natrvalo vrátil v roce 1962, kdy začal přednášet ve Freiburgu. Jeho práce se opět dostala do centra pozornosti poté, co v roce 1974 získal za svoji teorii hospodářských cyklů, kterou vypracoval ve 20. letech, Nobelovu cenu za ekonomii.
(ČTK)
