V lednu roku 2002 se začaly používat eurové mince a bankovky. My jsme v té době napsali následující prognózu:
K tomu se objevují tlaky na uznání různých národů a národností. Patrné je to ve Skotsku, Walesu, Ulsteru, na Korsice i v severní Itálii. Tamní hnutí za nezávislost se podobají tlakům, které rozdělily Československo, Jugoslávii či Sovětský svaz“.
Tyto projekce tedy zazněly před 14 lety. Současná situace je taková, že do Německa přišel v roce 2015 asi 1 milion uprchlíků. EU se snaží podplatit Turecko, aby bránilo muslimským imigrantům v překročení moře a dosažení řeckých ostrovů. Tyto snahy ale pravděpodobně úspěšné nebudou. Stále se tak domnívám, že „patrioti si nakonec vezmou zpět moc, kterou získali bruselští byrokraté“. Britský ministerský předseda David Cameron, který téměř prohrál referendum o odtržení Skotska, požaduje zvýšení britské suverenity a menší vliv EU v jeho zemi. Svým spoluobčanům dokonce slíbil, že budou hlasovat o tom, zda vůbec v EU zůstat.
Marine Le Penová a její Národní fronta slavily úspěch v prvním kole francouzských voleb v minulém roce. A řada lidí se domnívá, že se dostane až do finále prezidentských voleb v roce 2017. Protiimigrační pravicové strany posilují napříč celou Evropou, kterou sužuje hned několik krizí najednou. Její otevřené hranice slouží volnému obchodu, ale také umožňují teroristům volný pohyb po celé EU. Schengenské dohody jsou tak stále více ignorovány či otevřeně porušovány.
Pokračuje ekonomický a kulturní střet mezi bohatším severem Evropy a chudším jihem zastupovaným Řeckem, Itálií, Španělskem a Portugalskem. Nejlépe je to patrné na tenzích mezi Berlínem a Aténami. Sever se stále více obává neustálé finanční pomoci chudším zemím, jih zase iritují trvající požadavky na další fiskální utahování. K tomu všemu přidejme vlnu separatismu ve Skotsku, Katalánsku, Flandrách a dalších regionech. Lidé se zde snaží osamostatnit od vzdálených center moci, která pro ně už nic neznamenají.
Migranti, kteří do Evropy vstupovali a vstupují, pocházejí hlavně z islámského světa. Jejich asymilace neprobíhá tak hladce, jako probíhala asymilace povětšinou křesťanských Evropanů ve Spojených státech v minulém století. Enklávy Asiatů ve Velké Británii, Afričanů a Arabů ve Francii a Turků v Německu jsou britskými, francouzskými a německými jen formálně. A některé děti, které v nich vyrostly, nyní reagují na volání džihádistů.
Zdá se, že posun směrem k hlubší integraci Evropy se zastavil a nabral opačný směr. EU se rozpadá na ideologické, národnostní, kmenové a historické rovině. Pokud bude tento trend pokračovat, myšlenka na Spojené státy evropské zemře a s ní i samotná EU. V roce 2015 se přitom zdálo, že rozpad jen nabral na síle.
Vše uvedené vede ještě k jednomu důležitému tématu. Týká se ekonomicky a politicky nejúspěšnější unie v historii – Spojených států. Ty jsou stále více multirasové, multijazykové i multikulturní. Mohou se nějak vyhnout osudu, ke kterému podle všeho míří Evropa? Vždyť v roce 2042 by v nich už podle projekcí neměla být žádná jasná etnická či rasová většina. Už nyní je namístě se ptát, zda politické a rasové rozdíly v USA mizí, nebo se naopak prohlubují.
Autor: Patrick J. Buchanan.
Editor: Daniel Hron
Zdroj: The American Conservative, Patria Online
