Burzovní fondy loni přesunuly do svých sejfů přes 800 tun zlata. Žádné jiné klidné přístavy, snad až na švýcarský frank, nejsou v dohledu, takže lodě i k těmto přístavům poplují dál.
Zřejmě i proto se zlato škrábe na stále nové vrcholy a podle stesků Rosse Normana, generálního ředitele Metals Daily (zlatem se živí přes třicet let, pozn. aut.), z pětitisícovky pořád není vidět cíl. Uvidí ho až ze šestitisícovky? Odpověď nezná. „Barometr stále neklesá,“ napsal.
Svět onemocněl a horečka dál stoupá. Pokaždé, když teplota (cena) klesne, začne nová ataka nákupů. Drahé zlato sice může znamenat, že někteří už prošvihli poslední spoj, ale většina má stále ušetřeno dost i na dražší jízdenky.
Když vám někdo řekne, že jede poslední vlak, že v úterý skončí svět, dostanete strach. Přestanete myslet a začnete reagovat. Nakoupíte draho, za každou cenu, protože se bojíte, že něco prošvihnete.
PSALI JSME: Přeskočte 5 000 dolarů za unci. Bank of America očekává 6 000 dolarů už na jaře
Termín uplyne a nic se nestane. Zisky a ztráty byly vytěženy ze strachu. Ale nepřinesly klid. Co když na zprávě o konci světa něco je? Třeba jen finančního světového řádu.
Degradace světového finančního systému je stále viditelnější. Na splácení dluhu se vytvářejí nové dluhy. Zájem o zlato je hlasem nedůvěry ve schopnost světa uřídit finanční rozvahu.
Takže si pro jistotu koupíte symbolickou unci nebo dvě a řeknete si, že na nejhorší časy jste krytí. Alespoň pro začátek. Nejste krytí. Předstíráte. Konec stále nemusíte vidět. A v mezeře mezi předstíráním a skutečným bezpečím se vše co máte, může vypařit.
A tak vyvstává otázka: Kdy je a kdy není na nákup zlata pozdě. Centrální banky to neřeší. Nakupují zlato pořád, i když je stále dražší. Protože rozhodující cena bude až ta na konci. A to nemusí být konec světa.
PSALI JSME: Cena zlata zrcadlí stav světa
Rudolf Marek
