Neformální obchod – kvůli dvojí měně – prospívá všem stranám a odhaluje při tom extrémní neefektivitu současné fiskální politiky (zejména nevýhodné daňové prostředí pro firmy), kterou ještě prohlubuje současné omezení pohybu kapitálu. Stát vybírá od malých firem dodatečné DPH na úkor daní z příjmu, které malé firmy nejsou schopné hradit. Velké firmy se těší viditelně většímu obratu. Popišme si všechny neduhy, které s sebou nefunkční monetární opatření nesou.
Dnešní Řecko (a před ním i Kypr) nám dávájí příklad, jak omezení pohybu kapitálu rozdělí jednotnou měnu a vykolejí podnikatelské aktivity. Tyto procesy probíhají současně. Jakmile jsou bankovní vklady zmrazeny v národním bankovním systému, měna se praktiky rozdělí ve dví: vzniknou eura jako bankovní vklad a papírová, ničím neomezená hotovostní eura. Okamžitě mezi nimi vznikne neformální směnný kurz.
Řecký příklad
Vezměme si na příklad řeckého střadatele, který chce převést velkou sumu peněz z bankovních eur na hotovost (například, aby uhradil lékařské ošetření v zahraničí nebo aby splatil dluh zahraniční společnosti). Za předpokladu, že by vůbec našel někoho, kdo by s takovou směnou souhlasil, vznikne mezi nimi okamžitě směnný kurz závislý na velikosti transakce, obavách držitele bankovního vkladu a v neposlední řadě na předpokládané době trvání kapitálových kontrol.
Dne 18. srpna 2015, jen pár týdnů po odříznutí řeckého bankovního systému (po kterém se už kapitálovým kontrolám nedalo vyhnout), Evropská centrální banka a její pobočka, řecká národní banka prakticky formalizovaly režim dvou měn. Vládním nařízením se ustanovilo, že „předčasné, částečné nebo celkové splacení dluhu v bance je zakázané. Toto pravidlo se nevztahuje na splátky v hotovosti nebo převodem ze zahraničí.“
Evropské instituce tedy umožnily řeckým bankám zakázat svým zákazníkům splácet úvěry a hypotéky z jejich bankovních účtů, čímž podpořily fungování směnného systému mezi bankovními eury a hotovostními eury. A tím, že zachovaly možnosti plateb daňových odvodů bankovními převody, v podstatě udělaly z hotovosti samostatnou, silnější měnu, kterou je možné splácet bankovní dluhy. Evropské úřady uznávají, že v Řecku nyní funguje systém dvou měn.
Skutečné dopady systému dvou měn na řeckou ekonomiku je možné vyčíst pouze z ničivých důsledků kapitálových omezení a „reforem“ (v podstatě jen zvyšování daní, snižování důchodů a další opatření, která dále snižují ekonomický výstup země), které na Řecko uvalila mezinárodní správa evropských institucí. Podívejme se na další příklad.
Dvě kategorie firem
Řecké firmy se rozdělily na dvě skupiny. V první skupině se velké množství malých firem dusí pod požadavky finančních úřadů, které požadují platby daní na každý rok předem a to ve výši 100 % předpokládané výše daně z příjmu firmy (podle odhadu úřadů). Druhá skupina se skládá z firem kótovaných na burze, jejichž už tak devastovaný obrat ohrožuje hodnotu jejich akcií a jejich pozici vůči bankám, dodavatelům a potenciálním zákazníkům (což vše dohromady odrazuje od dlouhodobé spolupráce s takto rizikovou společností).
Přežití těchto dvou typů firem ve stejné ekonomice dává vzniknout nečekaným příležitostem šedé ekonomiky. Máme tu na jedné straně „rodinné firmy“, které čelí velkým zálohovým platbám, a na straně druhé velké veřejně obchodované společnosti s omezeným ručením (sróčka), které potřebují vykázat vyšší obrat.
Velká firma vystaví fakturu na neexistující zboží; řekněme na 20.000 EUR. Malá firma souhlasí, že zaplatí 24.600 EUR (včetně DPH ve výši 23 %) na účet velké firmy, která však částku 20.000 EUR vrátí malé firmě. Tímto způsobem si za transakční cenu 4.600 EUR malá firma sníží daňový základ o 24.600 EUR a velká firma si zvýší obrat o 20.000 EUR.
Má to však jeden háček. Vzhledem k omezení pohybu kapitálu nemůže velká firma peníze vrátit v hotovosti a ani nemůže oněch 20.000 EUR poslat malé firmě bankovním převodem (ze strachu, aby je neodhalily úřady). Aby se tedy obchod mohl uskutečnit, vyhledají obě firmy prostředníka s dostatkem hotovosti. Obvykle to může být majitel čerpací stanice, který má každý večer k dispozici hromadu peněz a z bezpečnostních důvodů ukládá svojí hotovost v bance a mění vzácnější hotovost na omezené bankovní vklady. Oboustranně výhodný obchod se uskuteční tak, že velká firma pošle oněch 20.000 EUR na účet majitele čerpací stanice, který pak předá větší část peněz do rukou malé firmy a nechá si za to provizi.
Enormní neefektivita
Tento neformální obchod prospívá všem stranám a odhaluje při tom extrémní neefektivitu současné fiskální politiky (zejména nevýhodné daňové prostředí pro firmy), kterou ještě prohlubuje současné omezení pohybu kapitálu. Stát vybírá od malých firem dodatečné DPH na úkor daní z příjmu, které malé firmy nejsou schopné hradit. Velké firmy se těší viditelně většímu obratu a majitelé čerpacích stanic si tím snižují ztráty z konverze hotovosti do bankovních vkladů.
Druhou stranou mince je, že ekonomika je nadhodnocená a co je horší, reformy přitvrzují přímo úměrně tomu, jak se podnikatelé snaží hledat nové kreativní způsoby, jak obejít legislativu.
Důsledky
Jediným důvodem, proč na Řecko během léta 2015 byly uvaleny kapitálové kontroly, bylo donutit vzdorující vládu přijmout nefunkční evropská pravidla. Nezamýšleným důsledkem byl vznik systému dvou měn denominovaných v eurech. V kombinaci s uvalením vysokých daní , za což mohla neschopnost evropských institucí přiznat si neudržitelnost řeckého dluhu, umožňuje režim dvou měn bujet neoficiální obchodní aktivity v situaci, kdy se země naopak zoufale potřebuje zbavit šedé ekonomiky.
Řecký systém dvou měn je do očí bijícím příkladem štěpení Evropské monetární unie. Arizona se nikdy předtím nezdála jako lepší místo k životu.
Autor: Yanis Varoufakis, www.project-syndicate.org
Editor: Jindřich Smítka
