Přílepek, který předložil senátor Lucio Malan ze strany Fratelli d’Italia premiérky Giorgie Meloniové, uvádí, že „zlaté rezervy spravované a držené Italskou bankou patří jménem italského lidu státu“. Jednořádkový dodatek k italskému rozpočtu tak znovu otevřel otázku, kdo vlastně spravuje zlaté rezervy země, píší Euronews.
Itálie má v rezervách 2 452 tun zlata, což je třetí největší národní poklad na světě po USA a Německu. V trezoru pod sídlem Italské banky v římském Palazzo Koch, kousek od Kolosea, je uloženo přibližně 1 100 tun zlata, podobné množství je v pevnosti Fort Knox ve Spojených státech, zbytek v Londýně a v Bernu.
V eurozóně fungují národní centrální banky, jako Banca d’Italia, po boku Evropské centrální banky (ECB) a pod její koordinací. Provádějí měnovou politiku ECB, spravují svůj podíl na zlatých rezervách eurozóny a zachovávají si autonomii v oblasti rozvah. Nepřijímají však pokyny od národních vlád, jak by naznačoval pozměňovací návrh.
Zlato nelze převést do státního rozpočtu ani použít k financování veřejných výdajů, aniž by byla porušena evropská pravidla o nezávislosti centrálních bank. Pokud by centrální banka na základě pokynů vlády prodala své zlaté rezervy, bylo by to považováno za ohrožení stability společné měny.
PSALI JSME: Italský houževnatý postoj ke zlatu se nakonec vyplácí
Samotný pozměňovací návrh se o takový převod nepokouší, ale jeho přilepení k rozpočtu vyvolalo v Itálii údiv ekonomů. Politická pravice, ke které Meloniová patří, však dlouhodobě tvrdí, že centrální banka, mezi jejíž akcionáře patří komerční banky a pojišťovny, by neměla být vnímána jako vlastník zlatého pokladu.
Debaty o italských zlatých rezervách se v posledních dvou desetiletích objevují pravidelně. Podle údajů Světové rady pro zlato tvořilo na konci loňského roku téměř 75 procent oficiálních rezerv Itálie, což je výrazně vyšší poměr než průměrných 66,5 procenta v zemích platících eurem.
Řím už jednou zlato použil, aby vyrovnal rozpočtové díry způsobené únikem kapitálu, připomíná agentura Reuters. V roce 1976 převedl na německou Bundesbank 41 300 zlatých cihel z rezerv jako zástavu na půjčku dvou miliard dolarů. Tu však Italové splatili a na rozdíl od Velké Británie nebo Španělska odmítli zlato prodat a udrželi si ho i během dluhové krize v roce 2008.
„Historické rozhodnutí centrální banky působí nápadně moderně,“ shrnul v bonmotu bývalý viceguvernér italské centrální banky Salvatore Rossi. V roce 2022 měl italský zlatý poklad hodnotu 160 miliard dolarů. V dnešních cenách je to už dvojnásobných 328 miliard dolarů.
PSALI JSME: Itálie zvažuje použít zlaté rezervy na zaplnění mezer v rozpočtu
(rek)
