Zlato (oz) / USD
1 285,68
0,00 %
Zlato (oz) / CZK
28 143,54
0,00 %
EUR / USD
1,18
0,00 %
USD / CZK
21,89
0,00 %
Zlato
Jak odhadnout dlouhodobou cenu zlata?

Existuje názor, že tržní cenu zlata ovládají centrální banky. Někteří analytici se dokonce domnívají, že americká centrální banka Fed by mohla posílit nebo oslabit cenu zlata, kdykoli by to považovala za vhodné. To může být pravda, ale jen do jisté míry. „Abychom pochopili, jak trh určuje cenu zlata, musíme nejprve opustit ekonomický princip nabídky a poptávky. Ten ovlivňuje pouze krátkodobý pohyb ceny zlata, v dlouhodobém výhledu ve skutečnosti příliš neznamená,“ míní Tyrel Durden na blogerském webu Zero Hedge.

Hlavním faktorem určujícím cenu zlata jsou výrobní náklady v přepočtu na jednu unci. Foto: iStock

Podle jeho výpočtů jsou hlavním faktorem určujícím cenu zlata výrobní náklady v přepočtu na jednu unci. Stačí porovnat náklady na těžbu a tržní cenu zlata u dvou největších zlatokopeckých firem světa Barricku a Newmontu. V roce 2000 činily výrobní náklady 276 dolarů, průměrná tržní cena byla 279 dolarů. Výrobní náklady v roce 2012 dosáhly 1272 dolarů, tržní cena zlata 1669 dolarů. A v minulém roce klesly výrobní náklady na 1113 dolarů, průměrná cena zlata na 1251 dolarů.

Oblíbenou disciplínou analytiků je spojovat křivky pohybu cen zlata s vývojem cen ropy. To není náhoda. Přímou souvislost potvrzují dlouhodobá data sledovaná od roku 1940. „Jestliže náklady na výrobu těžařům Barrick a Newmont klesly z 1272 dolarů v roce 2012 na 1113 dolarů v roce 2016, bylo to hlavně kvůli padesátiprocentnímu poklesu ceny ropy,“ odůvodňuje Tyrel Durden.

Ropu chápe jako energetický ekvivalent, protože těžba a zpracování spotřebují hodně energie. A cena ropy si v návěsu vozí i cenu plynu, elektřiny či jiných zdrojů energie. Minimální možnou cenu zlata tak lze celkem spolehlivě odvodit od aktuální výše nákladů na jeho těžbu. „Centrální banky ani trhy nemohou stlačit cenu zlata pod výrobní náklady,“ dodává.

Co mohou centrální banky

„Centrální banky nemohou s cenou zlata hýbat, jak považují za vhodné. Jediná možnost, jak centrální banky mohou cenu zlata ovlivnit, je směrem nahoru,“ tvrdí Durden. „Děje se tak pomocí masivního množství papírových smluv krytých zlatem.“  Nicméně přebytek imaginárního papírového zlata na burzách má sílu růst a cenu žlutého kovu i zastavit. Tvrzení analytika Zero Hedge, že vlády a centrální banky mohou cenu zlata ovlivnit jen směrem vzhůru, lze oponovat i jinak. A není třeba hrozit geopolitickým napětím, i když to může být vliv přímo zásadní.

Pro příklad není třeba chodit daleko. Během nemovitostní a finanční krize z roku 2008, když se zhroutil americký trh s bydlením a následně celosvětové bankovnictví, se tržní cena zlata oproti výrobním nákladům výrazně zvýšila. Na druhé straně v době dnešní americké konjunktury ovlivněné obchodní politikou vlády Donalda Trumpa, na kterou reaguje i americká centrální banka svou strategií úrokových sazeb, se cena zlata nikam nehrne a je spíš náchylná k rychlým poklesům než živelným skokům vzhůru. Cenu zlata stlačuje skutečnost, že není třeba zaplouvat do bezpečných vod.

„Většina měnových intervencí dává centrálním bankám možnost ovlivňovat, kam investoři dávají své peníze. Tím, že se značné množství nově vytištěných peněz přesouvá do akcií, obligací a nemovitostí, zůstává 99 % investorů spokojeno, stejně jako vlády. Není divu. Daňové příjmy jsou založeny na vysoké hodnotě akcií, dluhopisů a nemovitostí. Jakmile by se jejich hodnoty snížily, klesly by i příjmy z vybíraných daní,“ konstatuje Durden.

S Durdenem se však dá stoprocentně shodnout v názoru, že světu byl vymyt mozek vírou v papírová aktiva, vírou v to, že si za všech okolností uchovají svou hodnotu.

(rek)