Kde ale trh bere jistotu, že vše půjde hladce a Fed bude moci sazby dále pomalu zvyšovat? Vždyť stačí pár špatných makrodat z Číny, aby investoři spustili panické výprodeje, které samozřejmě nijak dobře nepůsobí ani na ekonomiku USA.
Očekávání, že sazby Fedu v letošním roce dále pomalu porostou, se zakládá na třech premisách.
První mýtus
Zaprvé, centrální banky vědí, jaká je v každém okamžiku ideální výše sazeb. Zadruhé, ožívání americké ekonomiky je natolik silné, že vyšší sazby nebudou představovat překážku pro další hospodářskou expanzi. A zatřetí, prostředí je celkově příznivé a zvyšování sazeb nerozporuje.
Problémem není nic menšího než to, že všechny tyto tři premisy jsou nesmyslné. První tvrzení je absolutní blábol, protože ani Janet Yellenová nemá křišťálovou kouli, která by jí prozradila, jak se bude vyvíjet americká a světová ekonomika. V době extrémní globalizace mají přitom i problémy zdánlivě nevýznamných zemí potenciál přes několik prostředníků ovlivnit dění kdekoli na světě, i v USA.
Druhý mýtus
Ani oživování americké ekonomiky není úplně příkladné. Ze Spojených států chodí například slabé údaje o průmyslové výrobě, data za listopad poukázala na nejvýraznější meziměsíční pokles průmyslové výroby za tři a půl roku. Analytici z Deutsche Bank dokonce hovoří o největší americké recesi podle nominálních čísel od 60. let 20. století. Dále je například dobré vědět, že z 204 milionů lidí ve věku 15 až 64 let stále zhruba 61 milionů lidí nepracuje, což ale úspěšně maskuje nízká míra participace.
Třetí mýtus
Tím se dostáváme ke třetímu předpokladu, tvrzení, že prostředí je celkově příznivé a prorůstové. A na to trh přišel kde? Do Evropy se valí stovky tisíc uprchlíků, jejichž začleňování na pracovní trh zůstává otázkou. Rusko dále ukazuje, že nechce na politické mapě hrát druhé housle. Stejně tak rostou politické ambice Číny, kterou ale na druhou stranu trápí dramatické zpomalování růstu HDP znervózňující i zbytek světa. Spojené království se připravuje na hlasování o vystoupení z Evropské unie, v USA hrozí ovládnutí Bílého domu nepředvídatelným Donaldem Trumpem a do toho svět straší hrozby teroristických útoků. Po klidném a prorůstovém prostředí ani památky. A to raději vůbec nemluvíme o marném boji za vyšší inflaci, kterou u země drží pokračující propad cen ropy a dalších komodit.
Fed se v mnohém podobá Kryštofu Kolumbovi, který se vydal ze Španělska na západ hledat kratší cestu do Indie. Kdyby se Kolumbus tehdy řídil a choval podle známých dat, došly by mu po cestě zásoby a posádka by zemřela hlady poté, co by si prožila muka v podobě kurdějí. A kdyby ne, stejně by nepřistál tam, kde plánoval.
Kormidelnici Fedu Janet Yellenovou letos rozhodně nečeká příjemná plavba s větrem v zádech. Její koráb se stejně jako ten Kolumbův vydává do neznámých vod. Kdo ví, kde skončí.
Zdroj: Bonner and Partners
Editor: Daniel Hron
