S právem platit v hotovosti tento měsíc s ním ale přišla konzervativní lidovecká strana ÖVP bývalého kancléře Sebastiana Kurze, která v parlamentních volbách plánovaných na konec září usiluje o znovuzvolení. „Mít možnost platit hotově je základní podmínka autonomní existence,“ prohlásil třiatřicetiletý Kurz, kterého cituje agentura AFP.

Jeho návrh byl přijat vstřícně. Svobodná strana Rakouska FPÖ, která vládla spolu s ÖVP až do května, ihned připomněla, že to ona byla první, kdo s podnětem na ústavní změnu pro ochranu plateb v hotovosti přišel. Sociální demokraté si přisadili s požadavkem na více bankomatů na venkově a chtějí zrušit poplatky za výběr, s nimiž přicházejí někteří provozovatelé.

Ale přívrženci hotovosti se nerekrutují jen z venkovských oblastí. V turisty oblíbeném hlavním městě Vídni odmítají přijímat platby kartou četné obchody, kavárny a restaurace.

„V Rakousku se mentalita mění jen pomalu,“ vysvětluje třicátnice Victoria zaměstnaná v restauraci Weinschenke v centru města. Tento podnik nabízí hamburgery klientele bažící po novinkách, ale zároveň hned u vchodu uvádí, že přijímá pouze platby v hotovosti.

Hotovost nezanechává stopy

V Rakousku je obvyklé nechávat spropitné a v takovém případě je „hotovost lepší než platební karta,“ argumentuje Victoria. Tvrdí, že i sama platí raději v hotovosti „která nezanechává stopy“.

Podle profesora finančního práva Wernera Doralta kladou Rakušané zvláštní důraz na ochranu soukromí. „Když vyrazím na nákupy a (prostřednictvím platby kartou) bude možné zjistit přesné množství alkoholu, který jsem koupil, je to zásah do mého soukromí,“ domnívá se bývalý profesor Vídeňské univerzity.

Podle studie Evropské centrální banky (ECB) se v roce 2016 v Rakousku uskutečnilo 67 procent všech plateb v hotovosti. Například v Nizozemsku to bylo 27 procent. Dokonce i v Německu, které také proslulo láskou k hotovosti, se tak uskutečnilo pouze 55 procent transakcí.

Podle vysokoškolského odborníka na ekonomickou psychologii Ericha Kirchlera mají Rakušané a Němci vlivem své zkušenosti s autoritářskými režimy jasnější povědomí o hrozbě, jakou představuje stát, když se všechna moc octne v jeho rukou. „Za takových okolností se z efektivních veřejných institucí stává nebezpečí,“ říká vědec.

Tuto teorii potvrzuje majitel kavárny a restaurace v centrální čtvrti Vídně Philipp Klos. V hotovosti spatřuje tento její vášnivý zastánce podmínku sine qua non (bez které nelze) pro svou svobodu. Na jídelníčku jeho podniku je odstavec věnovaný její obhajobě: „Bez hotovosti se staneme totálně zranitelnými. Totalitní stát by nad námi měl neomezenou moc,“ stojí tam.

Pro bezhotovostní ekonomiku je jen 10 % Rakušanů

Podle nedávného průzkumu, který provedla ve 13 evropských zemích a také v Austrálii a ve Spojených státech banka ING, se Rakušané ukázali být nejvíce odmítaví k myšlence vzdát se placení v hotovosti. Takovou perspektivu označilo za přijatelnou jen deset procent z nich. Ve zbylých evropských zemích zaujalo stejné stanovisko jen 22 procent oslovených.

Další známkou této zvláštní oddanosti je fakt, že téměř 18 let po zavedení eurových bankovek a mincí mnozí Rakušané doma stále ještě nacházejí šilinky, svou bývalou národní měnu. Rakousko je jeden z hrstky států eurozóny, které stále umožňují vyměnit domácí měnu za eura.

Až do letoška křižoval zemi přes léto s nabídkou výměny šilinků za eura dokonce autobus rakouské centrální banky. Letos se vybralo asi 19 milionů šilinků (1,38 milionu eur; 35,6 milionu Kč).

Posvětit placení v hotovosti zanesením do ústavy, jak si přejí konzervativci, by ale podle odborníků mělo jen symbolický význam. Rakousko je členem eurozóny a v ní má v záležitostech měnové politiky poslední slovo ECB.

(ČTK)

Příspěvek AFP: Rakousko je baštou plateb v hotovosti a hodlá jí zůstat pochází z Zlato.cz

Vedení země jim dalo masivní kampaní najevo, že by základní zákon nahrazující dosavadní více než čtyři desetiletí starou ústavu měli schválit a podle médií je plebiscit spíše formalitou. Opozice bez ohledu na to dala najevo nesouhlas sobotní demonstrací, při níž policie zatkla několik kritiků režimu.

Zatímco vláda v čele s prezidentem Miguelem Díazem-Canelem vyzdvihuje progresivní změny odrážející bídný stav kubánské ekonomiky, tedy uznání soukromého vlastnictví, posílení role trhu a zahraničních investic, opozice považuje úpravy za kosmetické a volá po zavedení demokratických pravidel.

Většina ekonomických změn je podle pozorovatelů spíše formalitou, neboť soukromé podniky již povolil bývalý prezident Raúl Castro a na Kubě kvůli neschopnosti státu ekonomicky zajistit všechny své zaměstnance fungují už řadu let.

Demonstrace v Havaně

Skupina oponentů režimu demonstrovala den před hlasováním v ulicích Havany. Lidé, mezi nimiž bylo několik již v minulosti vězněných disidentů, podle nezávislého webu 14ymedio.com požadovali „konec diktatury“ a vyjadřovali nesouhlas s pořádáním referenda, které podle nich nic nezmění na nesvobodném charakteru kubánské společnosti.

Podle stanice Martí Radio se zatýkalo i ve městě Santiago de Cuba, kde se jedna z opozičních organizací rovněž snažila přesvědčovat lidi, aby nechodili hlasovat či řekli ústavě „ne“. Již v průběhu týdne úřady zadržely několik předních kritiků režimu.

Kubánští představitelé tvrdí, že ústava, kterou již loni schválil parlament, odráží snahu modernizovat nejen ekonomiku, ale i nutnost změn ve vedení země. Zákon tak například omezuje funkční období prezidenta na nejvýše dvě pětiletá období po sobě a zavádí funkci premiéra.

Osmapadesátiletý Díaz-Canel, který loni nahradil v úřadu hlavy státu o téměř tři desetiletí staršího Raúla Castra, však podle opozice jakoukoli změnu směrem k demokracii nepřinesl a nic podobného se neočekává ani od nové ústavy.

(ČTK)

Příspěvek Kubánci rozhodují o ústavě, policie zatýkala oponenty režimu pochází z Zlato.cz

Podle platných předpisů americké Internal Revenue Service (Pozn. red. – IRS, obdoba českého Finančního úřadu) jsou zlato a stříbro považovány za investiční majetek. Proto jsou při prodeji předmětem daně. „Veškerá daňová diskriminace zlata a stříbra musí skončit, včetně odstranění daně z kapitálových výnosů a z transakcí ve zlatě a stříbře,“ stojí v petici, jejíž název Make Money Great Again (Udělejme peníze opět velkými) se inspiroval známým Trumpovým předvolebním sloganem.

Autoři petice také požadují, aby byly odstraněny všechny překážky, které brání tomu, aby mohly být zlato a stříbro používány jako „ústavně uznávané peníze“ (Článek I., Oddíl 10 Ústavy Spojených států amerických). „Žádáme novou administrativu, aby udělala peníze opět velkými, aby opět učinila zlato a stříbro volně použivatelnými, jako formu peněz společně s americkými dolary,“ stojí na internetových stránkách petiční skupiny.

Sto tisíc podpisů

Aby se peticí Bílý dům začal zabývat, musí nejprve během 30 dnů získat podporu 100 000 lidí. Lhůta je do 23. února 2017. Administrativa pak má 60 dnů na vyjádření. „Tato petice nevolá po obnovení zlatého standardu v USA ani nežádá omezení pravomocí Federálního rezervního systému, tedy americké centrální banky,“ vysvětluje hlavní analytik společnosti Zlato David Marášek.

„Záměrem je, aby Trump podepsal prezidentský příkaz (pozn. red. – Executive Order), který zlatu a stříbru vrátí jejich funkci peněz, kterou jim zaručuje ústava. Jinými slovy, aby se obnovilo právo Američanů používat zlato a stříbro jako peníze,“ dodává Marášek s odvoláním na znění americké ústavy s tím, že ta nedává ani Kongresu, ani prezidentovi pravomoc „demonetizovat zlato a stříbro“.

Reálná kupní síla dolaru se smrskla

Autoři petice na svém webu srovnávají vývoj poměru mezi zlatem a minimální mzdou v USA. Ta před rokem 1971, kdy prezident Nixon „dočasně“ pozastavil zlatý standard, byla ve výši 1,6 dolaru na hodinu, což odpovídalo 1,42 gramu zlata. „V roce 1985 hodinová mzda dosáhla 3,35 dolaru na hodinu, ale jen 0,32 gramu na hodinu, pokud jde o kupní sílu,“ uvádí. Současná federální hodinová minimální mzda je 7,25 dolaru, ale v kupní síle to představuje jen 0,19 gramu zlata.

Podle jednoduchých propočtů minimální hodinová mzda za sledované období nominálně vzrostla více než čtyřikrát, ale reálná kupní síla dolaru se smrskla na sedminu té původní: „Týchž 1,42 gramu zlata, což byla minimální hodinová mzda v roce 1970, by dnes odpovídaly více než 54 dolarům.“

„Stojí za zmínku, že James Turk se netají svým dlouhodobým a pozitivním vztahem s Donaldem Trumpem. Zda se tato petice stane pro nového prezidenta nahrávkou na „zlatý smeč“, by v tuto chvíli bylo pouhou spekulací. Ale načasování zcela jistě náhodné není,“ uzavírá analytik Marášek.

(red)

Příspěvek Petice v USA: Bude opět možné běžně platit zlatem a stříbrem? pochází z Zlato.cz